Zkuste si představit, že jste se ocitli v jistém francouzském městě v první polovině 20. století, v některém patře noblesního činžovního domu. Stěny jedné ložnice jsou pro vás průhledné a vy tak můžete bezprostředně nahlédnout do soukromého světa uvnitř.
Jedna ložnice, jeden den, jedna milostivá paní, jeden pán v lochu, dvě služky.
Je tu moc kytek.
V ložnici se každé odpoledne hraje hra.
Zhýčkaná milostivá paní se stará jen o krajky a pije lipový „tšaj“.
Služky často chodí do kina na romantické „béčkové“ filmy a čtou detektivky.
Každá hra má jednoho dne konec.
Pán si na něj počká v Bilboquet.
Veronal?
A tšaj už je studený…
Služky jsou původně společenským dramatem, kterému však nechybí spád a satirická nadsázka. Jde o komorní inscenaci, ve které hrají tři ženy v jedné scéně a bez přestávky. Hlavní váhapředstavení leží na dvou služkách – Claire a Solange, které zastihujeme ve chvíli kdy si uvědomují, že intriky proti své paní nezvládají a hrozí jim vyhazov a ostuda. Naše mladé herečky hráli velmi vitálně, jejich podání rolí bylo expresivní a energické a diváci se určitě nenudili.
V naší režii jsme akcentovali satirickou rovinu původního Genetova textu. Komika situací je sice trochu skrytá a divák musel být pozorný aby ji nepropásl, ale právě to bylo na našich Služkách zajímavé, minimálně pro náročnějšího diváka. Prvoplánových komedií je na repertoáru amatérských divadel dostatek, rozhodli jsme se zkusit náročnější cestu k divákovi. Tento přístup ocenila i porota v březnu 2006 v Kojetíně třetím místem a diplomem za dramaturgický přínos přehlídce.
Scéna, světla a scénická hudba byly pojaty moderně, s důrazem na organické propojení všech složek divadelního představení. Uspořádání hracího prostoru bylo typu aréna. Hliníková konstrukce vymezovala v prostoru krychli ložnice, kdy divák seděl jako by za zdí místnosti a měl celý děj doslova na dosah ruky.
