Antoním Procházka
Klíče na neděli jsou vyloženě těžké retro z osmdesátek minulého století. Nebyly mobily ani internet, vše se žilo analogově a svět byl prostě jednoduchý, pomalý a přehledný. Koho by to asi tak mohlo zajímat?
A vida, Klíče na neděli se hrají stále a stále stejně diváky baví. Pokud je něco napsáno dobře, tak je to dobře na vždy.
Jindřich Dostál vyučuje na střední škole ekonomii, ale cítí se být zneuznaným ekonomickým odborníkem. Jeho skutečným problémem je však strach z toho jak svět přetéká z ekonomických škatulek a neschopnost vymanit se z vlivu své autoritářské matky, ba i konvencí, přestože se obojím snaží navenek pohrdat.
Irena Dostálová, jeho manželka, je řadovou lékařkou v místní nemocnici. Na rozdíl od svého manžela je to ryze praktická a sebevědomá žena beze sklonů k romantickým iluzím. Podobá se mu však ve věci nenaplněných profesních ambic. Ráda by se věnovala vědecky psychologii. Prozatím provádí svá pozorování a pokusy na psychice svého manžela. I přes povahové rozdíly si oba dobře rozumí v tom, že život pro ně musí mít řád a systém.
To manželé Kartouchovi mají k praktičnosti a životnímu systému na hony daleko. Dá se říci, že takový styl je jim přímo protivný.
Karel Kartouch je střídavě úspěšný malíř. Těžko ovšem říci, zda počet jeho skutečně uměleckých obrazů dosahuje počtu modelek, které mu pózovaly. Karlův svět jsou štětce, barvy, ředidla a výtvarné vize neuchopitelných pramenů a cílů. Praktické stránky života jsou přece pod úroveň volnomyšlenkářského umělce. Tyto stránky se ovšem stále znova připomínají kručením v žaludku a nutností provozovat společnou domácnost se stejně nepraktickou ženou Danou, která se vařit nikdy nenaučí. Její horizonty jsou jiné a jinde. Pulitzerovu cenu za odvážné reportáže z eskymáckého severu, nebo z kráterů jihoamerických sopek by zajisté přebírala na slavnostním ceremoniálu každý druhý duben, kdyby ji nepřízeň osudu neuvrhla do bezvýznamné redakce měsíčníku Včelařství, kde se píše tak maximálně o ignoraci včelích úlů v Pobrdí.
Oba páry mají již odrůstající děti, které jsou tento víkend pryč a to je příležitost uspořádat po delší době pořádný páteční mejdan. Společná parketa sebelítosti sblíží Jindřicha s Danou a vůně ohřáté domácí polévky Karla s Irenou. To vše, umocněno alkoholem, dovede oba páry ke geniálnímu nápadu – vyměnit si na víkend partnery. Naděje jsou optimistické, zvědavost na novou zkušenost velká, nápad je všeobecně přijat a tak si pánové vesele vymění klíče od bytů a Jindřich odchází z vlastního bytu s Danou, zatímco Karel zůstává s Irenou.
Již v sobotu dopoledne si oba páry začínají uvědomovat, že genialita včerejšího nápadu nebyla neprůstřelná a provozování recese není jen neškodná zábava. Kromě klesajícího promile alkoholu a bolesti hlavy nastupují i neočekávané problémy. Za neustálým zvoněním telefonů a domovních zvonků se skrývají postavy, které dramaticky zvrátí průběh víkendu a vystaví hlavní hrdiny přímo postupovým zkouškám z pohotovosti, důvtipu a dokonce i herectví. Pokud chtěly oba manželské páry tento víkend uniknout ze stereotypu, spád okolností jim to nemohl splnit lépe. Ale bez obav, komedie mívají šťastné konce.
Divák si ze svého bezpečného místa v hledišti může představit, jak by se v daných situacích sám zachoval a někdy se s pocity postav přímo ztotožnit. Pokud ovšem najde na úvahy čas.
